Naloučany
Základní údaje:
170 obyvatel
368 m n. m.
1238 PPZ (první písemná zmínka)
PSČ 67571
Německy Nalouczan, Nalautschan (1939). Do roku 1872 byly osadou Náměště nad Oslavou. V letech 1949 – 1960 byly v okrese Velká Bíteš.
V roce 1880 měly ve 45 domech 339 obyvatel, roku 1900 v 46 domech 337 obyvatel, roku 1921 v 51 domech 346 obyvatel, roku 1950 v 75 domech 248 obyvatel. Roku 1981 měly 169 obyvatel. V roce 2001 měla obec 170 obyvatel.
Obcí prochází silnice z Ocmanic a Náměště do Čikova, kolem obce protéká řeka Oslava. Obcí prochází modrá turistická značka spojující Tasov a Náměšť nad Oslavou.
Obec se poprvé objevuje v listinách roku 1238 jako majetek tišnovského kláštera Porta coeli, kterou mu daroval rytíř Klemens. Během husitských válek klášter o obec přišel, protože v roce 1437 je uváděna již jako součást náměšťského zboží. Roku 1850 obec vyhořela. Filiální kostel sv. Jakuba staršího je poprvé připomínán roku 1437. Roku 1707 byla snad dřevěná zvonová komora nahrazena zděnou. V polovině 18. století byla přistavěna boční kaple, po úpravách spojených s požárem přeměněna na sakristii. Při požáru roku 1850 shořela věž a nebyla obnovena v původní výšce. Poněkud upravena a zastřešena byla až roku 1903. O šest let později byla od zdí kostela odkopána hlína, působící vlhkost. Kostel byl rovněž vydlážděn novou šamotovou dlažbou. Rovněž byla zakoupena křížová cesta. Kostel má pouze hlavní oltář. Obraz sv. Jakuba většího z konce 18. století od vídeňského malíře G. Thomase byl původně na hlavním oltáři. Je zde rovněž socha p. Marie Lurdské, jejíž úcta po zjeveních u nedalekého Pyšela v kraji silně vzrostla. Malé varhánky byly roku 1909 již natolik sešlé a neopravitelné, že byly odstraněny a uloženy ve věži. Nové daroval roku 1915 ocmanický rodák Báňa, který byl hraběcím komorníkem ve Frauenthalu ve Švýcarsku. V kapli sv. Anny u silnice do Pucova, vystavěné roku 1856, je socha sv. Anny Samotřetí z poloviny 18. století. Nejstarší mlýny „nad Nalúčany“ a „pod Nalúčany“, jsou uváděny roku 1436. V roce 1599 na mlýnu „nad Naloučany“ měli sirotci nebožtíka mlynáře Hromádky 254 zlatých. Je připomínán i mlynář Toman a jeho poplatky. Mlýn zanikl asi za třicetileté války. Mlýn „pod Naloučany“ (zhořelý) je připomínán pouze jednou. Další mlýn je zde připomínán roku 1545. Roku 1557 ho koupil Václav Maněk. Od té doby je zván Maňkův, či Maňka. Kříž Maňka prodal mlýn roku 1612 Janu Divišovi ze Žerotína. Mimo jiné majitele je roku 1765 připomínán Matěj Tkaný ze staré mlynářské rodiny. Od roku 1789 patřil Maňkův mlýn rodině Šotkově. Roku 1891 koupil mlýn Eduard a Marie Jeřábkovi, kteří ho roku 1908 postoupili synovi Stanislavovi a jeho manželce Marii. Křížový kámen stojí u venkovní strany zdi místního hřbitova. Dneska má výrazný reliéf kříže z obou stran. Další kámen je zazděn do opěrné zdi zahrady domu č. 1. Obecná škola byla zřízená roku 1862, od roku 1900 byla jednotřídní. Sokol byl založen roku 1924, roku 1939 byl zřízen konzum. Od roku 1907 byl v provozu vápencový lom v trati „Na Vápených“, který v letech 1930 – 1940 provozovala ocmanická firma „Serpentinia“. Byl využíván jako umělé hnojivo, vápno, drť do umělého kamene i k pálení vápna. Po vytěžení vhodných poloh bylo zařízení demontováno. Jižněji byl lom Josefa Přichystala z Naloučan č. 2, který těžil obdobný vápenec. Jeho lom byl opuštěn v roce 1932. Na levém břehu řeky Oslavy v trati „Na Nivách“ těžila firma Serpentinia narůžovělý aplit, používaný jako štět a štěrk pro úpravu místních silnic. „V červené skále“ byl obecní lom v červené žule, pronajatý v letech 1932 – 1940 třebíčským kameníkem Eduardem Činčerou pro výrobu dekoračních desek, kámen drť byl využíván pro stavební účely. Pomníky z tohoto kamene je možno vidět v Naloučanech, Čikově, Předíně, Třebíči aj. O 200 m. jižněji těžila firma Serpentinia v letech 1938 – 1947 občas tzv. černý kámen (ortoamfibolit), využívaný na místní stavby a cesty. Tentýž kámen těžil Tomáš Němec z Naloučan č. 67 do roku 1930. O šest let později zrušil nedaleko těžbu obdobné horniny i Augustin Burian z Naloučan č.5.